Brity asi teď více zajímá nedostatek benzínu a nafty na čerpacích stanicích než strategie vlády o restart britského globálního vlivu po brexitu, který dnes zosobňuje britský vstup do vojenského uskupení se Spojenými státy a Austrálií, jehož cílem je eliminovat vliv Číny v indopacifickém regionu.

Evropa je stále více zranitelná. Jistě je to spojeno hlavně s pandemií covidu, která byla v mnoha ohledech spouštěčem řady negativních politických a ekonomických procesů. Ne všechno se ale dá přičíst na vrub pandemie.

Pondělní Právo v článku Oldřicha Dandy Armáda mění strategii. Tlumí mise, cvičí doma uvádí slova generálmajora Ivo Střechy, ředitele Sekce rozvoje sil ministerstva obrany: "Doposud byl výcvik zaměřen na zahraniční mise, které ale vedly k degradaci myšlení vojáka. Mírové mise nejsou válka, pro kterou si stát armádu drží. A my jsme na to zapomínali a...

Při pohledu na dění v řadě evropských zemí se dá říct, že bitva s covidem přechází do dlouhodobého protiepidemického režimu nízké intenzity. Dalo by se říct, že se s ní učí žít. Kapitulovala i Austrálie, která opouští strategii tzv. nulového covidu a vydala se na cestu soužití s nákazou.

Je už bezpředmětné přemýšlet nad tím, zda máme ještě první nebo už druhou vlnu covidové epidemie. Spíše vidíme od jara její kontinuální průběh s různými odchylkami. A varování epidemiologů, že musíme být ostražití a že může být i hůř se začalo naplňovat.

Ani plné nemocnice pacientů s covidem, který postihuje už i mladší ročníky, ani stále rostoucí počet obětí nemá na část spoluobčanů žádný vliv. Prosazují svoji "svobodu" na úkor ostatních občanů, kteří většinově, i když možná po roce už se zatnutými zuby, dodržují stanovené restrikce. Opět to ukázaly protesty antirouškařů.