Při pohledu na dění v řadě evropských zemí se dá říct, že bitva s covidem přechází do dlouhodobého protiepidemického režimu nízké intenzity. Dalo by se říct, že se s ní učí žít. Kapitulovala i Austrálie, která opouští strategii tzv. nulového covidu a vydala se na cestu soužití s nákazou.

Je už bezpředmětné přemýšlet nad tím, zda máme ještě první nebo už druhou vlnu covidové epidemie. Spíše vidíme od jara její kontinuální průběh s různými odchylkami. A varování epidemiologů, že musíme být ostražití a že může být i hůř se začalo naplňovat.

Ani plné nemocnice pacientů s covidem, který postihuje už i mladší ročníky, ani stále rostoucí počet obětí nemá na část spoluobčanů žádný vliv. Prosazují svoji "svobodu" na úkor ostatních občanů, kteří většinově, i když možná po roce už se zatnutými zuby, dodržují stanovené restrikce. Opět to ukázaly protesty antirouškařů.

Turbulentní situace kolem nouzového stavu se dohodou mezi hejtmany a vládou poněkud uklidnila. Je to v zájmu celé země.

Americký prezident Joe Biden si připomenul půl milionu amerických obětí covidu 19 ceremonií v Bílém domě. Na jejich památku hořelo na jednom z jeho schodišť 500 svíček. Ve svém mimořádném projevu řekl, že nesmíme podlehnout tomu, abychom se na každý život dívali jen jako na číslo ve statistice a naléhal, aby se na zesnulé nezapomnělo.

"Pevně doufám, že po Velikonocích už bude ta doba, kdy si řekneme, kdy se děti vrátí do školy, kdy zase začnou sportovat a jak by to mělo vypadat." To jsou pro někoho optimistická, ale pro jiného pesimistická slova premiéra Andreje Babiše. Že bychom ještě o Velikonocích měli být uzavřeni?